Pre silu a krásu tela a pre radosť duše

   Dnes je ten správny deň...

Elen – přechod na výživu láskou

Share This:

Můj přechod na výživu láskou

když to vezmu hodně od začátku, o pránické výživě jsem se poprvé dozvěděla před lety, když v telce dávali pořad Farmář hledá ženu a jeden z farmářů byl právě Breatharián a byl tam kolem této situace dost potahovaný. Tenkrát jsem o tom něco slyšela, ale ne že bych tomu tenkrát nevěřila, ale bylo to pro mě dost nezajímavý. Nějak jsem se k tomu nevyjadřovala ani v myšlenkách. Teď si myslím, že nebyla náhoda, tento pořad sledovat, byla to vyšší moc, která mě připravila na to, abych věděla, kde později hledat informace. A to se povedlo.

Po x letech jsem musela na kole absolvovat jednu delší cestu do zahraničí a nějakým nedopatřením jsem si nepřibalila jídlo, jen pití. Ještě než jsem vyjela, mě začal pobolívat žaludek ale řekla jsem si, že se najím až dojedu na místo. Chvíli to bolelo a cítila jsem šílenej hlad. Musím uznat, že jsem jídlo milovala a nebyl problém si po ránu dát jeden hermelín a deset rohlíků.

Nicméně tenkrát jsem si nedala ani piškot. Protože jsem prakticky prováděla techniky ze známého filmu: „The secret“ Tajemství, užívala jsem si jízdu krajinou, všímala si všeho co se mi líbilo, mohutné stromy podél cesty, Pálavské vrchy v dálce, káňata kroužící nad poli, srnky, větrolamy (les u nás nenajdete:-)), hřejivé paprsky v zádech a větřík na tváři….poté chtě nechtě nahodíte takový ten usmívající Budha styl a řidiči v protijedoucích autech na vás nechápavě zírají.

Když jsem dojela do cíle a bylo mi nabídnuto jídlo, poprvé jsem si uvědomila, že jsem se najedla po cestě a jsem totálně plná. Od té doby jsem vypátrala v paměti Breathariány, kam jsem si je tenkrát uložila a hledala cokoliv, videa, knihy, fora. Tak nějak vnitřně jsem ne věřila, ale věděla, že je ještě jiný způsob jak se živit.
Shlédla jsem Henryho na videích a rozhodla se že to zkusím. Problém ale byl to slovo „zkusím“. Opravdu jsem to zkoušela, několikrát, jednou tři dny, pak 5, pak 7, nakonec 10 dní.

Pokaždé mě dostala zpět nějaká část mě…asi nedořešená. Bolesti hlavy, emoční tlak na psychiku, že sama s dětmi život prostě nezvládnu, to mě dostalo až k tomu, že jsem seděla v koutě a brečela….je zajímavé , že se to událo opravdu až v druhém týdnu, podle Henryho emočním čištění. A měla jsem docela problém si cokoliv vizualizovat, nevím proč…jako by mi prostě mysl stávkovala. Na druhou stranu…. ani jednou mě nebolel žaludek. Kručel, kručel ale nebolel. Jediné co jsem k jídlu cítila byly chutě, šílené chutě přesně jak ve videích povídala paní Monika.

Jednou jsem se neudržela a vzala si kolečko vysočiny salámu, hned jsem ho musela vyplivnout, protože byl tak slanej, že to bylo jako byste ho namočili a z obou stran ho obtiskli do soli. Říkala jsem si, jak jsem to mohla jíst. Pak jsem si třeba řekla, měla jsem strašnou chuť na burger a řekla jsem si, že si ho dám ještě naposled, tak jsem zase celé to přerušila a šla si ho koupit. Snědla jsem ho, ne sice celý jako kdysi, ale v půlce mi došlo, že to zase taková pecka není a dost jsem litovala, že musím ten pránický přechod absolvovat zase od nuly a burger mi za to nestál.

Takhle jsem se vracela několikrát, ale asi to bylo potřeba, protože jsem zažívala s přicházejícím jídlem obtíže, které jsem při samé práně neměla. Pálila mě žáha, bylo mi těžko, salám mi opět chutnal 🙂 Celkově jsem se cítila jako golem. Mohla jsem srovnávat. Poté jsem si řekla, že nebudu zkoušet, ale jdu do toho, sice po hlavě, ale tak já to prostě nakonec vždy dokážu.

Přestala jsem počítat dny, týdny, je mi moc dobře, sice chutě neustále mám, ale vždy si vzpomenu na Ježíše,kterého také ďábel lákal v poušti, aby se najedl 🙂 To mi pomáhá, nebo vzpomínka na dobu, kdy jsem si kousla do burgeru a nestálo to zato. Pro ty více hmotně zaměřené, měřím 178cm a vážila jsem 84kg, po deseti dnech jsem měla 78kg a už jsem neshodila ani píď. Zezačátku jsem byla jak šílená, pořád jsem se vážila a zjištovala jsem, že dokonce ikdyž nejím, po procházce kolem stromů přiberu kilo:-) teď se tomu směju a myslím, že to byl docela dobrý žert někoho shora, abych to tak neřešila:-)

Co se týká smyslů, hlavně teda jejich zlepšení, stále nosím bryle, na kontrole zraku jsem zatím nebyla, ale po všech těch rýmách, co jsem prodělala, teklo mi z uší, zalehávali mi uši atp jsem ucítila kočičí hovínko na místě, kde nešlo vidět a muselo tam být přes rok, protože ted kočku už nemáme…..to k čichu.:-). Ve vnímání energii nejsem moc zběhlá a zajímalo mě jestli něco poznám…..navštívila jsem jedno staré posvátné místo na Rakouských hranicích – menhiry nebo tak nějak se tomu říká a sedla jsem si tam na lavičku, cítila jsem pod nohama, jakoby se mi pohupovala zem, vzdouvala, nebo tak něco, kromě toho, že mi tam bylo hodně dobře a na to, že jsem spíš stydlivka, jsem tam asi pul hodiny přednášela asi tak dvaceti uplně cizím lidem:-)))) Kousek od domu mám ještě kapličku o které mi kamarád říkal, že je tak silně energetická, ale u ní nevydržím stát, je mi tam na zvracení…takže tak Já versus energie:-))))

Co se týká mé energie, nikdy jsem nebyla sportovec a když třeba sklízím osm metráků palivového dřeva pod střechu, cítím bolest svalů, ale necítím unavu:-) dá se říct…kdyby mě nebolel ten sval, klidně bych to dřevo skládala celou noc:-) No a ted k další věci a tou je spánek…jak tvrdí Henry, měl by být poloviční…ale myslím, že se na to já nemůžu dívat, jelikož díky spánku navštěvuju “ a moc ráda“ jiné roviny života.

Někdo tomu říká astrální cestování, lucidní snění, paralelní světa atp. Já to nerada nějak pojmenovávám, protože popravdě ja netuším, kam to chodím:-) Tyhle cesty mě učí mnoha věcem, která potřebuju pro svuj život zde a právě nakonec i díky nim, mi nějaká vyšší moc ukázala jak vizualizovat pránu, lásku, výživu já:-) A to je asi vše…toť můj příběh. Nemyslím si, že jsem teď nějak lepší než ti co si k práně přikousnou i kus špeku, ale jsem o kousek svobodnější, protože jak mě astrální cestování přesvědčilo, že netřeba se bát smrti, tak pránická strava mě přesvědčila, že já hlady neumřu:-)

 

Žitie z lásky

Prihlásiť sa
Najnovšie komentáre
Facebook
Fotky dňa
Myšlienky dňa

Rieka k hľadajúcemu: "Prečo sa trápiš s osvietením? Ja či už zahnem doprava, alebo doľava, vždy smerujem k moru…"